5 věcí z konference ICED 2026, které mi změnily pohled na léčbu poruch příjmu potravy

Pokud existují konference, které „přepíší“ vaše profesní DNA, jednou takovou pro mě byla letošní International Conference on Eating Disorders (ICED) v Haagu. To tak moc, že si k písemnému ohlédnutí sedám s tříměsíčním odstupem. Ano, tak dlouho mi trvalo, abych vstřebala všechno, čeho jsem na něm byla součástí, a dnes to konečně mohla sdílet s vámi. Jde totiž o to nejcentrálnější v mé nutriční praxi: poruchy příjmu potravy (PPP).

Letošní ICED pro mě byl průlomový hned z několika důvodů. Letos jsem na půdě Světového fóra v Haagu totiž nestála jen jako účastnice, ale jako přednášející. Jako součást odborného programu jsem měla tu čest prezentovat vlastní práci: koncept „Therapeutic Alliance in Nutrition Therapy for Anorexia Nervosa with Anosognosia”. Zní mysteriózně? Dojdeme k němu. A slibuju, že lidsky.

Dovolte mi ale předtím krátkou emoční odbočku:

Dodnes mám totiž živě v paměti svůj první ICED v New Yorku. Seděla jsem tehdy v srdci Manhattanu a poslouchala osobnosti, jejichž jména jsem do té doby znala především ze studií, odborné literatury a materiálů, ze kterých jsem se sama učila. Lidi, kteří zásadně formovali nejen moje klinické uvažování, ale celý obor, do kterého jsem se zamilovala.

Někteří z nich se v mezičase stali mými mentory, někteří jsou dnes mými kolegy. Třeba Dr. Marcia Herrin, jejíž knihu Nutrition Counseling in the Treatment of Eating Disorders jsem studovala jako jednu z klíčových odborných publikací. Letos jsme v Haagu mezi jednotlivými bloky spolu místo kapitol z učebnic sdílely večery na pláži, kávu a klinické otázky. Tyhle momenty jsou pro mě možná jednou z nejkrásnějších připomínek toho, kolik se může změnit, když u něčeho dostatečně dlouho zůstanete.

Pak přišel další ročník. A další. Po návratu do Česka jsem se na ICED vracela i přes oceán, protože možnost být každý rok několik dní přímo uprostřed toho, kam se léčba poruch příjmu potravy posouvá, pro mě byla jednoduše nenahraditelná. A letos se perspektiva trochu otočila. Pořád jsem seděla v publiku, pořád mi překypovaly poznámky stohy textů, pořád jsem naslouchala lidi, které v oboru hluboce respektuji. Jen jsem tentokrát zároveň stála na druhé straně se svou vlastní otázkou a vlastní prací. Jako kdyby se kruh uzavíral.

A tak mi dovolte vzít vás s sebou na tuhle svou srdeční konferenci a klinický trénink retrospektivně s sebou:



Jaký byl ICED 2026?

Pokud chcete nejdřív nakouknout přímo do zákulisí, tady vás vezmu s sebou:

 

 

Letošní hlavní téma znělo Connecting Cultures. Já si z něj odvezla ještě jednu větu, ke které jsem se v následujících týdnech několikrát vrátila: Thinking globally, acting locally.

Protože přesně to pro mě účast na podobných konferencích znamená. PPP jsou závažná onemocnění s fatálními zdravotními důsledky. Zároveň se obor vyvíjí neuvěřitelnou rychlostí – a mezi tím, co už se diskutuje na mezinárodní odborné půdě, a tím, co se běžně dostává do lokální klinické praxe, může vznikat obrovská mezera. A tu bych chtěla pomáhat zmenšovat.



5 klíčových informací, které si z ICED 2026 odnáším?

Shrnout komplexní témata stručně je obrovská výzva. Tři dny plné předních top-notch odborníků, výzkumů a metodik jsou totiž… ehm, výživné. To, co ale považuji za důležité k zapečetění, sumarizuji do těchto bodů:

  1. Někdy vůbec nepomáhá mluvit o uzdravení z PPP. Teď si možná říkáte: „vždyť od Markéty pořád slyším o konceptu „100% vyléčení“ a jak je důležité nepřestat mluvit o tom, že je plné vyléčení vždy cílem. Já vím, já vím. To samozřejmě stále platí. Je to mimo jiné consensus celé Akademie a nejen mé niterní profesní přesvědčení a linka profesní etiky. ALE. Na letošním ICED jsme se intenzivně věnovali tzv. chronickým a dlouhotrvajícím PPP. A v jejich kontextu opakovaně zaznívalo, že často může být užitečnější mluvit o kvalitě života než o vyléčení. Ne proto, že bychom se vzdávali naděje. Ale proto, že slovo „uzdravení“ v sobě někdy nese tlak, perfekcionismus a strach ze selhání ještě dříve, než cesta vůbec začne.

  2. BMI není při léčbě PPP ideální kompas. Tohle téma je pro mě tak důležité, že jsem mu dedikovala samostatné reakční video. Pokud mě sledujete dlouho, můj postoj k BMI vás nepřekvapí: jsem oficiální #1 hater, protože věřím, že vaše zdraví není smrsknutelné na poměr dvou čísel. Na letošním ICED jsme si často připomínali, že doposud žádná oficiální metoda pro určování „ideální“, cílové nebo „zdravé” hmotnosti nevznikla (ani nebyla validovaná) pro pacienty s PPP. A přesto jsou na základě BMO dodnes dělána některá důležitá rozhodnutí, často špatně. A pro moje kolegy nutriční terapeuty, mediky a terapeuty odložím: weight suppression (rozdíl mezi obvyklou a aktuální hmotností) je být klinicky významnější než samotné BMI, fakt.

  3. GLP-1 medikace a její (ne)místo v léčbě PPP. Ozempic, Wegovy, Mounjaro, Saxenda, you name it. GLP-1 agonisté byli (stejně jako minulý rok) jedním z nejdiskutovanějších témat. Přesto stále nemáme jasné guidelines pro jejich využití u pacientů s PPP. První expertní konsensus byl proto publikován teprve nedávno. A jedním z jeho hlavních doporučení je jednoduché: než s pomocí medikace začneme řešit obezitu, měli bychom se vždycky začít ptát i na vztah k jídlu. PPP si totiž hmotnost nevybírají.

  4. Autismus, ADHD a neurodiverzita v léčbě PPP jako centrální pole zájmu. Neurodivergentní pacienti se potýkají s PPP velmi často. Přesto většina přístupů stále funguje na bázi one-size-fits-all. Opakovaně zaznívalo, že za zdánlivou „nemotivovaností“ nebo „odporem k léčbě“ může stát něco úplně jiného: péče, která nikdy nebyla přizpůsobena člověku, který ji dostává.

  5. Budoucnost léčby PPP není člověk vs. data, ale člověk a data. Slyšeli jste o tzv. measurement-based care? Žijeme ve světě vývoje a AI. A je potřeba se s tím naučit pracovat. Vůbec ale nejde o nahrazení člověka algoritmy. Jde o uznání, že i ta nejlepší klinická intuice má své limity. A že data nám někdy mohou pomoci vidět to, co bychom jinak přehlédli.

 



Do zákulisí mé práce

Zajímá vás, co bylo jádrem mé práce, která byla letos přijatá do odborného programu? Koncept Therapeutic Alliance in Nutrition Therapy for Anorexia Nervosa with Anosognosia vychází z tématu, kterému dlouhodobě věnuji velkou část své klinické i akademické pozornosti: co se děje mezi nutričním terapeutem a pacientem ve chvíli, kdy samotné „vědět, co je správně“ nestačí?

Lidsky řečeno: mluvila jsem o tom, jak zásadní roli může v léčbě sehrát důvěra, pevný vztah a pocit bezpečí ve chvíli, kdy člověk s mentální anorexií nedokáže plně vnímat závažnost toho, co se s ním děje. Tomu říkáme anosognosie neboli omezený náhled na vlastní zdravotní stav. Nejde jednoduše o tvrdohlavost, „neochotu se léčit“ nebo vědomé popírání problému. Člověk může být skutečně přesvědčený, že léčbu nepotřebuje — zatímco jeho okolí a zdravotníci vidí něco úplně jiného.

A právě tady vzniká jeden z největších paradoxů: jak pomáhat člověku měnit něco, co on sám zatím jako problém nevidí? Můžete mít sebelepší jídelní plán, perfektní doporučení a všechny odborné argumenty světa. Pokud ale na druhé straně není dostatek důvěry a bezpečí na to, aby je člověk vůbec dokázal přijmout, samotná odbornost vás daleko nedostane.

Právě tím se zabývala moje práce: myšlenkou, že nemusíme vždy čekat, až nejdřív přijde náhled, motivace a souhlas s léčbou, a teprve potom začít budovat vztah. Možná to někdy funguje i opačně. Možná právě bezpečný a důvěryhodný terapeutický vztah vytváří prostor, ve kterém člověk postupně začne připouštět, že věci mohou být jinak, než mu jeho nemoc říká. A to je ostatně otázka, která mě v mojí práci fascinuje čím dál víc. Výživa není jen o tom, co člověku doporučíme. Je také o tom, co musí vzniknout mezi dvěma lidmi, aby se z odborně správného doporučení mohla stát skutečná změna.

…a tady vás už asi nepřekvapuje, proč je pro mě hluboký vztah s každým, s kým jako nutriční terapeut procházím cestou řešení, TOLIK DŮLEŽITÝ, že ne?

Přesně tam se totiž moje klinická práce čím dál víc potkává s tou akademickou.



Získejte nejdůležitější poznatky z ICED 2026

Záznam webináře „Post ICED 2026: Nejnovější trendy, data a klinické souvislosti z největší světové konference o PPP“ přináší shrnutí světových trendů ve výživě pro vaši každodenní praxi – za 90 minut.

Díky webináři už nikdy nebudete:

  • Ztrácet čas dohledáváním zahraničních zdrojů bez návaznosti na praxi.
  • Stavět svou praxi na neaktuálních nebo příliš zjednodušených pohledech.
  • Čekat, až se zásadní témata ze světové odborné diskuse dostanou do českého prostředí.
  • Mít pocit, že vám unikají aktuální globální trendy v léčbě PPP.
  • Vnímat léčbu PPP bez širšího multidisciplinárního nadhledu.


Místo toho budete mít jasnější přehled o tom, kam se obor posouvá
 a jak tyto poznatky využít ve své práci.



Osobní takeaway

Čím déle se pohybuji na poli poruch příjmu potravy, tím méně mám potřebu mít na všechno rychlou a jednoznačnou odpověď. A tím víc si cením dobrých otázek, na které komplexní odpovědi ráda hledám.

Letošní ICED mi otevřela mnoho nových otázek: jak vlastně vzniká změna, co v léčbě dělá vztah, kde leží specifický terapeutický přínos nutričního terapeuta a jak můžeme poskytovat péči, která není jen technicky správná, ale také skutečně použitelná pro toho, kdo ji potřebuje.

A já tímto slibuji, že i na další profesní cestě udělám své osobní maximum pro to, abych nic z toho nenechala jen pod pokličkou, ale abych to naopak posouvala na správná místa.

Ven do světa, ke svým klientům, k vám, ke kolegům a do reality.



Chcete vědět, jak „chutná“ vyřešená výživa? 
Dám vám na ni recept. Jednou provždy.

Další články